Brutal Assault  

6.8 – 8.8 2009 Jaroměř, Pevnost Josefov 

Letošní ročník metal/hardcorového svátku byl již 14. BA je jedním z největších festivalů u nás. Je zde na 60 interpretů z celého světa. Dvě podia naznačovala, že půjde o kvalitní podívanou. Pro línější posluchačstvo zde byla velkoplošná projekce. Nelze opomenout bezchybný festivalový servis, a to dostatek záchodů, přes cca 20 stánků s rozdílným sortimentem občerstvení a také velké množství metal merchandisingu. Na tomto velkém festivalu je mnoho stylově odlišných uskupení. Každý posluchač si zde najde to své. Kromě hard coru, black metalu, death metalu je zde i mnoho experimentalních těles. 

Tento festival začínal již ve čtvrtek, bohužel naše dvoučlenná výprava dorazila až v pátek. K vidění nám zbylo něco málo z odpolední a večerní dramaturgie a jako první zde byla švédská grind core kapela Gadget. Velmi rychlý set, který byl zpomalený díky indisponovanému zpěváku o berli. Jako další byla na řadě mexická smečka Brujeria v čele s dvěma zpěváky. Oba byli zahaleni šátky a jeden ze zpěváku měl za pasem mačetu. Velmi brutální doplněk, ale oproti black metalovým kapelám zanedbatelný. Přesunuli jsme se na druhé podium a tam už řádili holandští znovuzrození Pestilence. Chlapci ze země tulipánu dokázali, že extremní technická muzika se dá dělat i v jejich věku. Nejvíce mi utkvěl v paměti energický basák v teplákové soupravě. Zdařilý set. Jako další byl netrpělivě očekávaný comeback trashových mohykánů Testament. Stejný případ jako u Pestilence. Zahráno s grácií a nadhledem. S vlnou zmalovaných fanoušků bylo jasné, že nepřijde nikdo jiný než zástupci švédského black metalu Dark Funeral. Klasický BM set poznamenaný špatným zvukem kytar, který se sléval do hlukové koule. Dalším nedostatkem byl slabý zvuk kopáků u bubeníka. Jako poslední hudební lahůdku večera jsme očekávali norské Ulver. V jejich hudbě se mísí drone music s kytarovými vsuvkami a spoustou samplů. Vkusnou kulisu tvořila projekce sestříhaná z různých filmových útržků. Skvělá tečka před spaním. Naprosto uklidňující záležitost. 

Sobotní velmi slunečný den nám zpříjemnili naši čeští přátele, kteří s námi již několikrát sdíleli podium, a to FDK. Česká odpověď na Neurosis, Isis a Red Sparows. Nikomu z nás nevadilo velké horko. Vystoupení bylo plné energie a emocí. Po tomto vydatném setu jsme se ubrali do ústraní a nabírali síly na americké Faceless. Velmi nízký věk těchto protagonistů naznačoval, že půjde o technickou řež plnou vyhrávek. A nebyl jsem daleko od pravdy. Faceless hráli technický death metal s prvky jazz rocku ala Atheist nebo Cynic, jejichž hudba se vyznačuje právě těmito odkazy. Pro mladé dychtivé posluchačstvo zajisté kvalitní hudba. Z mé strany jedna z mnoha kapel, která následuje moderní větev death metalu. Těžko říct zda se nejedná o trendovou záležitost, která momentálně probíhá v USA pod škatulkou death core. Další rychlou smečkou zde byli mí oblíbení The Red Chord míchající death, grind a hard core. Moc dobře uvařený lektvar, který pohladí sluchovody nejednoho fanouška extrémní hudby. Škoda jen, že byli bez druhého kytaristy stejně tak jako již minulý rok v Praze v Abatonu. Po této rychlé smršti následovali velmi energičtí Cripple Bastards z Itálie. Rychlý grind core místy zabíhající lehce do fast coru. Nemohu opomenout Misery Index z USA s politickými texty narážejícími na Bushovu administrativu. Skandování naznačovalo nástup Erika Rutana a jeho dítěte Hate Eternal. Velmi nekompromisní a brutální death metalový set. 

Blížil se večer a s ním i nástup králů progresivního death metalu. Byli tady Opeth a pro mne jedno z očekávaných vystoupení tohoto dne. Michael Akerfeldt dokazoval, že jeho hlas zvládá jak brutální polohy až ke gutturalum tak i naprosto čisté polohy, za které by se nemusel stydět žádný profi, dovolím si říct popový, zpěvák a to je to, co činí Opeth odlišnými od ostatních kapel. Atmosféru dokreslovala výborně sladěná světla. Nádherný koncert. Jako kontrast trochu posloužil příchod newyorských pionýrů technického death metalu Suffocation. Z mé strany srdeční záležitost. Všechny písně zahrány s profesionalitou a nadšením. Jen v písni Catatonia z mini ep Despise the Sun se vyskytly malé technické potíže. Zazněla skladba z novinkového počinu Blood Oath a fanoušci odcházeli spokojení k druhému podiu vyvolávat norské krále black metalu Immortal. Už na začátku setu jsme dostali přísný zákaz pohybu pod podiem. (Pozn. autora my fotografové). Bylo nám sděleno ze strany pořadatelů, že se připravuje světelná show. Začátek koncertu byl jako vždy pompézní odstartován velkými pyrotechnickými efekty. Tento set trval hodinu a půl a byl jedním z nejdelších. Zazněl starý i novější repertoár a hlavně hymna Blaskyrh. black metalový standart. Pro oddané fanoušky senzační událost, jelikož Immortal obnovili činnost po třech letech. Z vedlejšího podia bylo slyšet zvučení kytar kapely Walls of Jericho. Mezi fanoušky kolovala informace o možné neúčasti charismatické zpěvačky Candace kvůli rodinným komplikacím. Spekulovalo se o náhradním zpěvákovi, což mi přišlo nesmyslné, ale na druhou stranu zajímavé, jak by se vypořádal s repertoárem a odezvou publika. Po necelých patnácti minutách však na podium nastoupila Candace a začalo hotové peklo. Hecovala publikum k circle pitům a odvedla profesioniální výkon. Jedno z nejlepších vystoupení tohoto festivalu. Po WOJ se naše kroky ubíraly ke stanům za doprovodu předposlední velmi depresivní kapely Skepticism. Špunty do uší posloužily jako dobrý ochránce před sebevražednou hudbou těchto náladotvůrců. 

Brutal Assault je za námi a můžu s klidným svědomím konstatovat, že tento ročník byl opět silný, co se dramaturgie týče. Z mého pohledu velký zážitek tohoto roku. Jen tak dál.

brutalassault.cz/cs/

text i foto standa