Podzimní introspekce

Občas. Občas moje srdce pláče nad stavem této planety. Nad stavem mezilidských vztahů. Naše životy se staly starostí místo radostí. Píšu tyto řádky v den kdy cítím asi nejintenzivněji svoje chyby a věřím, že každý z nás zná tyto chvíle či momenty zná. Chvíle kdy cítíte uvnitř ten dobře známý třesk. Špatně se vám dýchá a v očích máte slzy. Víte, že čas nemůžete nikdy vrátit zpět. Víte, že jste ublížili, protože jste sami nešťastní. A to je ten zamotaný řetězec bolesti, který můžete rozmotat tehdy až vaše srdce a mysl bude čistá a vy nebudete chtít další umělou lásku. Budete čekat, budete padat a plakat ale vím, že za to ten boj stojí. Láska existuje a je všude kolem. Jen jí musíme chtít vidět. Otevřeme očí a začněme používat srdce.