Podzimní introspekce
Občas. Občas moje srdce pláče nad stavem
této planety. Nad stavem mezilidských vztahů.
Naše životy se staly starostí místo
radostí. Píšu tyto řádky v
den kdy cítím asi nejintenzivněji svoje chyby a
věřím, že každý z nás zná
tyto chvíle či momenty zná. Chvíle kdy
cítíte uvnitř ten dobře
známý třesk. Špatně se vám
dýchá a v očích máte slzy.
Víte, že čas nemůžete nikdy vrátit zpět.
Víte, že jste ublížili, protože jste sami
nešťastní. A to je ten zamotaný
řetězec bolesti, který můžete rozmotat tehdy až
vaše srdce a mysl bude čistá a vy nebudete
chtít další umělou lásku.
Budete čekat, budete padat a plakat ale vím, že za to ten
boj stojí. Láska existuje a je všude
kolem. Jen jí musíme chtít vidět.
Otevřeme očí a začněme používat srdce.