Jsou dny kdy se ve vás vše pere a přemýšlíte o lidech okolo. Víceméně o svých přátelích. Za určitou dobu zjistíte, že lidé po vašem boku vás shodí na zem a zadupou hluboko.

    Tak hluboko, že než se vyhrabete na povrch, zjistíte, že necítíte bolest, lásku ani radost. Jste prázdní a snažíte se najít výchozí bod, který vás přenese přes tu špínu. Budete silní ale už nikdy nebudete schopni uvěřit. A to je to co mně děsí.

Nesmytelná stopa


Naučili nás milovat.
Naučili nás nenávidět.
Formovali naše kroky.
Snažili se přinést to nejlepší.
Celé ty roky obětovali nám aby za čas mohli odejít.
Věčný koloběh.
Pouta, která byla roztrhána a zase svázána.
V dobré i zlém.
Ruku v ruce.
Myslí i srdcem s námi.
Pořád je uvnitř nás jejich otisk ukrytý.
Nesmytelná stopa.

standa